Roli, kterou hrálo Německo a Francie při garantování dohody, jíž uzavřel prezident Janukovyč s majdanskou opozicí,

a při jednáních o Minských dohodách

„21. února roku 2014 v Kyjevě podepsal Viktor Janukovyč dohodu s lídry euromajdanu o řešení politické krize v zemi. Dohoda měla proklestit cestu k politickému řešení ukrajinské politické krize a umožnit zemi vyhnout se rozvoji tragických událostí.

Pod dokumentem jsou kromě bývalého prezidenta Viktora Janukovyče a zástupců tehdejší opozice podepsáni také evropští diplomaté. Jedná se tehdejšího ministra zahraničních věcí Polska, Radoslawa Sikorského, tehdejšího ministra zahraničních věcí Německa, Franka–Waltera Steinmeiera ( současný prezident Německa) a bývalého ředitele administrativy kontinentální Evropy Ministerstva zahraničních věcí Francie, Erica Fourniera. Zástupce Ruska Vladimir Lukin odmítl dokument podepsat.

Po podepsání dohody mezi prezidentem a opozicí opustily bezpečnostní složky centrum Kyjeva. Opozice ovšem odmítla již v noci na 22. února dohodu plnit a Viktor Janukovyč utekl ze země, aby si zachránil život, členové takzvané obrany Majdanu v noci na 22. února obsadili budovu Nejvyšší rady Ukrajiny (parlament), budovu administrativy prezidenta, budovu vlády a ministerstva vnitra.

„Mě a celý ukrajinský národ cynicky obelhali," prohlásil tehdy bývalý ukrajinský prezident.

Podpis dokumentu a následný rozvoj situace okomentoval i ruský prezident Vladimír Putin: „Prezident Janukovyč za zprostředkování tří ministrů zahraničních věcí evropských zemí — Polska, Německa a Francie (…) podepsali mezi opozicí a vládou tehdy, dvacátého prvního, tu dohodu, podle které Janukovyč prakticky svoji moc už odevzdal… On souhlasil se vším, co požadovala opozice: s předčasnými parlamentními a prezidentskými volbami, a návratem ústavy z roku 2004. Souhlasil s tím, že nebude používat sílu. Nejen to, on přikázal odvést všechny policejní síly… Proč bylo potřeba zatahovat zemi do toho chaosu, ve kterém se ocitla?"

Takže si oprávněně můžeme položit otázku, proč vlastně byla předmětná dohoda podepsána? Povinností garantů této smlouvy bylo přece hlasitě volat majdanskou opozici k pořádku a pokud by tento hlas nevyslyšela, pak měly následovat tvrdé sankce vůči ní a veřejné a důrazné odsouzení jejího jednání. Nic takového se nastalo. Garanti dohody blahosklonně mlčeli i ke krvavým excesům, které následovaly. Proto si klademe otázku, zda měla tato dohoda zajistit mír na Ukrajině nebo naopak jeho předstíráním radikální majdanskou opozici přivést k vládě? Zřejmě cílem byla ta druhá možnost. Můžeme toto tvrdit vzhledem k tomu, že již víme, k čemu měly sloužit Minské dohody.

II. Minské dohody neměly sloužit k míru, ale měly vytvořit pro nový ukrajinský režim časový prostor, aby se mohl připravit na rozsáhlou válku

„Minsk II.) mezi bojujícími stranami Ukrajinou na jedné straně a Luhanskou lidovou republikou a Doněckou lidovou republikou na straně druhé.

V lednu až únoru 2015 hrozila Ukrajině další těžká porážka (po porážkách v kotlích u Izvarina v LLR a Ilovajsku v DLR) po obklíčení u Děbalceva (DLR) a postup vojsk LLR a DLR dále na západ. Proto Ukrajina rychle souhlasila s další dohodou. Garanty dohod se staly Rusko, Francie a Německo. Dohody vstoupily v platnost 15. 2. 2015, ale boje pokračovaly u Děbalceva do 18. 2., kdy bylo Děbalcevo i s okolím osvobozeno spojenými armádami LLR a DLR.

Ukrajinská armáda zde utrpěla největší debakl v občanské válce – na 3000 padlých vojáků. Tisíce obklíčených ukrajinských vojáků byly propuštěny. Boji u Děbalceva skončila nejkrvavější fáze občanské války na Donbase. Odhaduje se, že v této fázi války zahynulo kolem 10 000 lidí. Z Ukrajiny uprchlo do června 2015 900 000 lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešla do Ruska. Dalších 1,3 milionu lidí se stalo uprchlíky ve vlastní zemi.

Ukrajina však za téměř sedm let nesplnila ani jediný bod Minských dohod. A nejen Německo s Francií mlčí! Jaké body obsahují Minské dohody? Shrňme si v souvislostech, protože z veřejnoprávních masmédií se následující fakta nedozvíme.

1. Okamžité příměří

Za šest let bylo dojednáno mnoho dalších »příměří« (školní, žňové, novoroční aj.), ale ta trvala vždy jen do několika dnů, poté byla vždy porušena Ukrajinou. Poslední tzv. příměří začalo platit od 27. července 2020, to ale jako všechna předchozí vydrželo jen krátce – dva dny v DLR a tři dny v LLR. Nyní Ukrajinci zase střílí každý den prakticky po celé linii fronty, i za použití minometů 82 mm, které jsou zakázány Minskými dohodami. V lednu t. r. stříleli opět i na obytné domy (Staromichajlovka v DLR). Vojáci lidových republik střelbu skoro nikdy neopětují. Do konce ledna 2021 zahynulo několik vojáků lidových republik. Během šesti let platnosti Minských dohod zahynulo na straně lidových republik dalších více než 3000 lidí – vojáků i civilistů, několik tisíc jich bylo zraněno, tisíce uprchly do vnitrozemí či do Ruska. Ukrajinci zničili mnoho obytných domů, škol, školek, nemocnic, podniků a objektů infrastruktury. Ukrajinci střílí i po opravářích, sanitkách, zdravotnících, novinářích, dokonce i školních autobusech s dětmi (Zajcevo) aj.!

2. Stažení těžkých zbraní

Těžké zbraně měly být staženy z bezpečnostní zóny široké 50–140 km podle druhu zbraní. Zatímco armáda LLR a DLR stažení provedla, Ukrajina jej provedla jen částečně a v maličkém úseku fronty (Stanica Luganská, Zolotoje, Petrovskoje).

3. Monitorování OBSE

Ukrajina střílí po pracovnících monitorovací mise OBSE, vozidlech OBSE, dronech a kamerách OBSE.

4. Zvláštní režim na Donbase

»Počínaje prvním dnem po stažení zahájit dialog o způsobech provedení místních voleb v souladu s ukrajinskými zákony a zákonem Ukrajiny ‚o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti‘ a rovněž o budoucím režimu těchto regionů na základě uvedeného zákona. Neprodleně, nejpozději 30 dnů od podpisu tohoto dokumentu, přijmout usnesení Nejvyšší rady Ukrajiny s uvedením území, kterého se týká zvláštní režim v souladu s ukrajinským zákonem ‚o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti‘ na základě linie stanovené minským memorandem z 19. září 2014.«

Ukrajina dosud dialogu brání. Také se několikrát vyjádřila, že žádný zvláštní režim na Donbase nebude.

5. Amnestie

Ukrajina se vyjádřila, že amnestie pro bojovníky LLR a DLR a jejich podporovatele nebude.

6. Výměna zajatců

Výměna zajatců ve formátu »všech za všechny« měla skončit nejpozději pátý den po stažení vojsk. Dosud byly provedeny jen tři výměny zajatců, ale nikdy ve zmiňovaném formátu.

7. Humanitární pomoc

Ukrajina nejednou ostřelovala auta s pracovníky, kteří přiváželi humanitární pomoc frontovým městům a vesnicím, např. vozidla Mezinárodního Červeného kříže.

8. Penze a daně

Ukrajina dosud odmítá vyplácet důchody občanům LLR a DLR posíláním na jejich bankovní konta, takže důchodci, chtějí–li dostat důchod, si pro něj musejí dojet na Ukrajinu, což je pro mnoho starých občanů obtížné a pro některé nemožné!

9. Kontrola hranice

Kontrola státní hranice Ukrajinou měla začít první den po místních volbách a skončit po komplexním politickém urovnání do konce roku 2015. Měla. Nestalo se.

10. Odchod zahraničních vojsk

Z Ukrajiny měli odejít všechny cizí armády a bojovníci.

11. Ústavní reforma

K decentralizaci a schválení zvláštního statusu Donbasu mělo dojít do konce roku 2015.

12. Místní volby

Usnesením Nejvyšší rady (parlamentu) Ukrajiny ze dne 15. 7. 2020 o pořádání místních voleb byla v ukrajinských právních předpisech zakotvena ustanovení, která hrubě porušila tento bod Minských dohod.

Body 9. až 12. nelze splnit, protože nebyly Ukrajinou splněny předchozí body.

13. Kontaktní skupina Mnohokrát se stalo, že na jednání třístranné kontaktní skupiny nebo pracovních skupin zástupci Ukrajiny nepřišli, nebo přišli v nedostatečném počtu či odmítli dříve dohodnuté věci podepsat.

Jaromír VAŠEK, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

Převzato z: http://www.halonoviny.cz/ „

***

Angela Merkelová ve svém rozhovoru pro list Die Zeit prozradila, že Minské dohody nebyly pokusem o nastolení míru na válkou zmítané Ukrajině, ale měly za cíl poskytnout kyjevskému režimu více času na posílení armády a přípravu na rozsáhlou válku. (rp,prvnizpravy.cz,,.)

A nyní se podívejme pozorně na fotografii z jednání o Minských dohodách a co uvidíme. Nejen paní A. Merkelovou, tehdejší kancléřku SRN, ale také pana F.–W. Steimeiera, tehdejšího ministra zahraničních věcí, který sedí vedle paní kancléřsky, dále pak V. Putina a Lavrova i další. Pan Steimeier zřejmě věděl, jakou základní funkci mají plnit Minské dohody. O tom až nedávno promluvila paní A. Merkelová. Pan Steimeier k tomu však mlčel a mlčí dál. Faktem je, že i on jako ministr zahraničních věcí musel prosazovat politickou linii, jíž paní kancléřka určila, pokud šlo o Minské dohody. Nic nevíme o tom, že by proti ní protestoval.

III. Takže můžeme shrnout Německo a Francie se zřejmě velmi zasloužily o situaci, jež v současnosti na Ukrajině je, o konflikt, který tam nyní probíhá.

Přesto pan Steinmeier žádá na čínském prezidentu, aby domluvil Putinovi a přiměl ho k ukončení války na Ukrajině. Jakou roli nyní hraje, jaké cíle prezident SRN v současnosti sleduje? Vždyť i on se zasloužil o vypuknutí války, o přípravu Ukrajiny na velkou válku. Škoda, že čínskému prezidentovi se nezmínil o svých nehynoucích zásluhách na válečném konfliktu.

V těchto souvislostech stojí za to si přečíst článek níže uvedený ČTK o telefonátu pana prezidenta Steinmeiera s prezidentem Si. Závěry si jistě uděláte již sami.

Připravil Dr. O. Tuleškov